Mapa - Hatvan (Hatvani Járás)

Hatvan (někdy též ) je okresní město v Maďarsku v župě Heves. Má rozlohu 66,17 km² a v roce 2013 zde žilo 20 525 obyvatel. Protéká jím říčka Zagyva. Jeho název znamená v maďarštině doslova čislici 60. Shodou okolností je Hatvan vzdálen přibližně 60 km od maďarské metropole Budapešti. Ve městě se také nachází termální lázně.

První známky lidské činnosti v okolí města pocházejí už ze starší doby kamenné. V oblasti kolem Hatvanu byly nalezeny pozůstatky osídlení z období mezi 5000 a 2500 před naším letopočtem. Významné osídlení se zde objevilo v době bronzové (podle něj získala jméno Hatvanská kultura). Po tomto období se zde však žádné další sídelní útvary až do středověku nevyskytují. Přesto archeologové na území Hatvanu nacházejí artefakty skýtského, keltského, roxolanského, sarmatského, avarského a staromaďarského původu. Nedaleko vrcholku Strázsa byly nalezeny pozůstatky římské strážní věže.

Osídlení vzniklo v místech, kde bylo možné bezpečně přebrodil řeku Zagyvu. V roce 1170 se na území dnešního města usadili premonstrátší mniši a založili zde v roce 1264 klášter. První písemná zmínka o osídlení pak pochází z roku 1235. Mnichům se dařilo vysušovat bažiny a zavádět nové formy zemědělství a díky dobrým životním podmínkám sem přicházelo stále více lidí. V období vrcholného středověku tudy vedla navíc obchodní stezka z Budína do Krakova. V roce 1406 získal Hatvan status města s tržním právem. Vyrábělo se zde také víno, které z bylo z Hatvanu vyváženo do okolních uherských měst.

V roce 1544 získali Hatvan Turci. Ti z něj učinili centrum sandžaku, který zasahoval do území dnešních okresů Gyöngyös, Pásztó a Jászberény. Díky tomu se město postupně rozvíjelo i během osmanské okupace. Přicházelo stále více nemaďarského obyvatelstva. V 17. století, posledním věku turecké moci, zde již byli Maďaři v menšině co do podílu na obyvatelstvu města. Turci pod vedením místního správce Déli Kurta Hatvan také opevnili, přítomná byla vojenská posádka. Součástí fortifikace byly početné palisády, které ale podléhaly zkáze, a tak muselo být opevnění často opravováno. Město bylo dobyto zpět z tureckých rukou roku 1686.

Roku 1739 zasáhla město epidemie moru, která si vyžádala řadu obětí.

V roce 1746 se Hatvan dostal do držení hraběte Antala Grassalkoviče I., který zde nechal postavit zámek a přivedl německé osadníky z okolí Kolína nad Rýnem a Trevíru. Současný kostel na Kossuthově náměstí byl postaven v druhé polovině 18. století a dnes je významnou kulturní památkou. V roce 1849 došlo u Hatvanu k bitvě, v níž maďarští vzbouřenci porazili rakouské císařské vojsko.

V následujícím období zahájila provoz textilní továrna. Po napojení Hatvanu na železniční síť v roce 1867 se v obci usadili italští, němečtí a čeští dělníci i řečtí a židovští obchodníci. Průmyslový rozvoj místa začal výstavbou cukrovaru v roce 1889 průmyslnickou rodinou Deutsch-Hatvany. Rovněž umožnil městu překonat druhý břeh řeky Zagyvy, kde vzniklo nádraží. Již na mapě třetího vojenského mapování jsou patrné všechny tratě, které do města směřovaly, nicméně ještě bez cukrovaru. Existovala zde také železniční kolonie, která se později rozrostla do podoby místní části Nový Hatvan (Újhatvan).

Ve 20. letech 20. století byla založena také konzervárna.

V roce 1939 přišli do Hatvanu uprchlíci z Polska a také někteří Židé.

Dopravní význam Hatvanu jako železničního uzlu vedl za druhé světové války ke zřízení sběrného tábora pro maďarské Židy z oblasti měst Hatvan, Gyöngyös a Pásztó, odkud se byli odváženi dál do vyhlazovacích táborů. Hatvanská dráha byla také terčem náletu 21. září 1944, při kterém zahynulo kolem 600 lidí. Dne 25. listopadu 1944 město obsadila Rudá armáda, která zde dokázala prolomit německé linie.